Život není podle pravítka jak jsme si ho narýsovali. Můj deník psaný nepravidelně, nepravidelnou formou, nepravidelným rýmem. Nech na sebe dýchnout metonymie a metafory, které se týkají každého z nás. Jestli tě ovládá melancholie a je ti 20 - 30 let, je to sbírka pro tebe. Je to docela deprese, tak číst jen se zázvorákem a sušenkami!
Odléván z jedné formy míň než dost, lepší být z více kusů, než pohybu prost.
Není to časté, opravdu není. Cítím se jako mravenec, co nalezl jídlo a ne láhev či žvýkačku, co lepí a mravence v nemravence mění.
Tím mužem, co chrám střeží i vnitřek dekoruje. Pomalé odsvěcení, krásno zůstane. Vykoupení kvůli poctě nechat si vzít. Zlovolnou mysl smíchat s úšklebkem dobročinnosti. Nevnímat po slovu, ale znát smysl vět.
Nezlobit se na celek, na části jen. Být strůjcem i stoupencem.
Mít směr i umět obíhat. Kazatelem i katem zároveň.
Zabít své sny i je nechat ožívat. Bavit se i nezahýbat.
Bojovat i kleknout na kolena. Brečet i úzkost polykat.
Ctít i nechat jít. Žít i nebýt.
Člověk by se snad začal bát psů. Tedy těch, kteří na slovo poslouchají své pány.
Peřinou obejmout se, stánek na něhu si otevřít. Hníst těsto a příst příze, jako bouře hřmít. Ctít stín co schovává se, radovat se tím. Lít cín a zdobit se pohledem do krajin.